Svoboda vs. totalita

Přečteno: 1624
  • Svoboda slova buď je nebo neni. Tam kde je svoboda slova, může stát trestat pouze činy, blábolit si může kdo chce co chce. Pokud tim někomu způsobi prokazatelnou újmu, lze to řešit žalobou na ochranu osoby podle občanského zákoníku.
  • Pokud je možné někoho soudit za jeho názory nebo slova, byť se jedná o svinstva typu propagace komunismu či nacismu, znamená to, že u nás není svoboda slova.
  • Existence svobody slova se nedefinuje tím, zda můžu říkat běžné věci, ale právě tím, zda můžu říkat věci extrémní a kontroverzní. Pokud mi někdo zakazuje říkat nějaké, byť sebeextrémnější a sebehloupější názory, nemám svobodu slova, míra omezení na tom nic nemění.
  • Na druhou stranu svoboda projevu končí tam, kde začíná zjevná a hlavně veřejná podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, což se týká i zločinecké organizace KSČ.
  • Vyspělá demokratická společnost nemá mít zákon o zákazu propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, protože takový zákon je proti svobodě slova.
  • Pokud řekneš vlastní názor a nebudeš ubližovat nebo nebudeš ospravedlňovat křivdy jiných, nabádat k násilným či jiným trestným činům, nic se nestane. Mít svobodu názoru neznamená, že se může beztrestně říkat kdejaký nesmysl. Svoboda pohybu také nezamená, že svobodně budeš chodit po cizích bytech.
  • Lež, urážky, demagogie atd. – to není názor!
  • A k demokracii patři i názory, s nimiž se většina neztotožňuje.

(To jsou názory zcela normálních lidí!!!)


Výbor pro média při Radě vlády ČR pro lidská práva doporučil zavést zákaz a sankce pro rozhlas a televizi za vysílání, které utvrzuje v předsudcích o etnických, náboženských nebo rasových menšinách. Výbor se také setkal se zástupci Facebooku a přesvědčoval je o potřebě rychle odstraňovat příspěvky s obsahem xenofobním, islamofobním, a proto nevhodným

Vyplývá to ze zprávy Zpráva o činnosti Rady vlády České republiky pro lidská práva za rok 2015. „Výbor ve svém podnětu doporučil přijmout úpravu zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, která by provázala sankční ustanovení se zákazem stereotypizace dle ustanovení §32 odst. 1 písm. i) zákona,“ uvádí se doslova ve zprávě o loňské činnosti Výboru pro média při Radě vlády.

Podle předmětného ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je „provozovatel vysílání povinen i) nezařazovat do programů pořady, které mohou utvrzovat stereotypní předsudky týkající se etnických, náboženských nebo rasových menšin“. Zákon to tedy stanovuje jako povinnost. O sankcích proti provozovatelům rozhlasů a televizí za porušení povinností rozhoduje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání respektive soud. To chce Výbor změnit tím, že do zákona zavede zákaz se sankcemi.

Jak nahlašovat a potírat nevhodná slova a obrazy
Podle zprávy bude výsledkem loňské činnosti Výboru manuál společně vypracovaný s policií. Určen bude uživatelům internetu, kteří podle něho budou postupovat při nahlašování extremistických projevů. „Výbor dále navázal spolupráci s Policií ČR, kdy byl ze strany plk. Mgr. Karla Kuchaříka z Policejního prezidia ČR seznámen s podílem identifikovaných extremistických projevů na internetu a postupu orgánů činných v trestním řízení v těchto případech. Otevřeno na jednání bylo téma vypracování přehledného metodického postupu pro běžné uživatele internetu v oblasti spolupráce s Policií ČR při nahlašování a potírání extremistických projevů,“ uvádí se k tomu ve zprávě.

Jak dále vyplývá ze zprávy Výboru, setkali se jeho členové se zástupci společnosti Facebook, aby je přesvědčily, že mají rychle odstraňovat nevhodné příspěvky: „V reakci na nárůst xenofobních a islamofobních příspěvků a kampaní objevujících se na sociálních sítích se setkali členové výboru se zástupci společnosti Facebook vedenými ředitelkou pro vnější komunikaci sociální sítě Monicou Bickert. Cílem schůzky bylo přesvědčit zástupce sociální sítě Facebook o neodkladné potřebě zamezit šíření projevů nenávisti prostřednictvím takových opatření, jež v rychlém čase umožní společnosti odstranit příspěvky s nevhodným obsahem,“ uvádí se ve zprávě doslova.


 

A co na to zákony?

Listina práv a svobod, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, ze za jeho spáchání uložit.
Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.

Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb. a 515/2002 Sb.
Preambule
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

ZÁKON č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993

o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament
konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody,
a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.
§ 1
(1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,
b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,
d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
– popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
– zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
– znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
– zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
– povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,
f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
(2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

§ 2
(1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.
(2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Hlava XIII: Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy
Díl 1: Trestné činy proti lidskosti
§ 400 Genocidium
(1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou podobnou skupinu lidí
a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení,
b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí,
c) násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo
d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt,
bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo k činu uvedeném v odstavci 1 veřejně podněcuje.
(3) Příprava je trestná.
§ 401 Útok proti lidskosti
(1) Kdo se v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu dopustí
a) vyhlazování lidí,
b) zotročování,
c) deportace nebo násilného přesunu skupiny obyvatelstva,
d) znásilnění, sexuálního otroctví, vynucené prostituce, vynuceného těhotenství, vynucené sterilizace nebo jiné obdobné formy sexuálního násilí,
e) perzekuce skupiny obyvatelstva na politickém, rasovém, národnostním, etnickém, kulturním nebo náboženském základě, z důvodu pohlaví nebo z jiného podobného důvodu,
f) apartheidu nebo jiné podobné segregace nebo diskriminace,
g) zbavení osobní svobody, zavlečení na neznámé místo nebo jakéhokoli jiného omezení osobní svobody s následným nedobrovolným zmizením osob,
h) mučení,
i) vraždy, nebo
j) jiného nelidského činu obdobné povahy,
bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.
(2) Příprava je trestná.
§ 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí
(1) Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
a) uvrhne-li činem uvedeným v odstavci 1 takovou skupinu lidí do těžkých životních podmínek, nebo
b) vystaví-li takovým činem takovou skupinu lidí nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
(3) Příprava je trestná.
§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

"Moje práce není probudit ovce, ale shromáždit vlky!"
Příspěvek vytvořen 116

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek