Smrt je všude – 11.

Přečteno: 1308

11. část

Po dlouhé době jsme se zase potkali v naší hospůdce. A stejně, jako minule, tak i dnes jsme se šli projít ven. Řekl mi, že to, co mi povídá teď, není pro cizí uši a že musíme být opatrní. Samozřejmě, pomyslel jsem si, opatrnost je na místě… Ale proč jsme takto nebyli opatrní, když vyprávěl o svém zabíjení? Prostě jsem ho někdy nechápal.

Jedenáctý příběh

Takže uběhl týden a my se zase setkali v centru Prahy, v jedný vinárně kousek od Senovážného náměstí. Seděli jsme v separátním boxu, z repráků hrála nevtíravá melodie, která nebyla ani hlasitá, aby rušila v rozhovoru a ani tichá, aby bylo slyšet každé vyřčené slovo. Mluvit začal samozřejmě ten starší.

„Takže se nebudeme opakovat a půjdeme hned k věci. Prošel sis vše, jak jsme dohodli?“ zeptal se.

„Ano.“ odpověděl jsem.

„Máš nějaké připomínky nebo postřehy, které bychom měli vyhodnotit?“

„Ne, je mi vše jasné.“

„Dobře.“ řekl, „Budeme tedy pokračovat dál…“

A začala další instruktáž ohledně komunikace. Jako první pravidlo mi bylo řečeno, že komunikace probíhá pouze dvěma způsoby: telefonicky pomocí klasických telefonních budek a písemně přes mrtvé schránky. Až potom dochází k osobnímu kontaktu.

Telefonická komunikace je založena na systému dvou stanovišť. První je předem dané a zde dojde jen k definování místa druhého. To je určeno vždy s ohledem na běžnou dostupnost v časovém limitu půl hodiny. Běžná dostupnost znamená, že místo je dostupné do dvaceti minut a deset minut se ponechává na náhodu či nepředvídatelné okolnosti. Ale do třiceti minut musí agent zdvihnout vyzvánějící telefon ať se děje, co se děje. Jak to agent zařídí je čistě na něm. Běžně nedochází k žádným zádrhelům, ale už se stalo, že v tu dobu byla budka obsazená nebo byla nějak jinak blokovaná. Rozbitý přístroj se nepočítá, protože to se pozná. V tomto případě se agent vrací na původní místo a čeká, až se řídící důstojník ozve. Nebo se prostě sbalí a jde pryč a neřeší to. Pak čeká většinou na písemnou zprávu v některé z mrtvých schránek.

V telefonickém kontaktu se nikdy neuvádí jména, místa, datumy a časy a ani typ úkolu. Pro systém telefonického kontaktu byla vypracována kódovaná komunikace. Například jména se uvádí jen křestní a příjmení tvoří přídavné jméno před křestním jménem, kde počáteční písmeno je současně počátečním písmenem příjmení. Takže třeba Petr Novák se uvede jako Naštvaný Petr nebo Tomáš Pokorný se uvede jako Přístupný Tom. U míst je to složitější. Většinou se používají záchytné, stacionární body a kroková dostupnost. Nikdy se nesmí uvést ulice a popisné číslo. U některých ulic lze zvolit podobný název a číslo se vyjmenuje v opačném pořadí. Takže třeba Dlouhá 56 se uvede jako Protáhnutá 65. Tady to závisí opravdu na mnoha okolnostech a pak záleží na inteligenci agenta, jak si kódovaný název správně přeloží. Datum a čas se uvádí v tzv. obráceném guardu. A tak se z 16. března, 17:30 stane rázem 15. říjen, 5:30. Březen je třetí měsíc od začátku, říjen je třetí měsíc od konce. Šestnáctý den se určí odečtením od počtu dnů v měsíci, takže vyjde v říjnu na patnáctého. Čas se jen otočí dle denní doby. Z odpoledne se stane dopoledne, z večera se stane ráno, z půlnoci se stane poledne atd. No a pro typ úkolu existují zkratky a zástupné výrazy, které jsou předem dané. Vysvětlovat všechny kódy zde nemá cenu, je jich fakt hodně. Abychom to shrnuli: Agent přijde k telefonní budce, kdekoliv a zavolá na kontaktní číslo. Okamžitě dostane instrukci, kde se nalézá další telefonní automat. To se určí jednoduše, protože službu konající důstojník vidí na mapě konkrétní budku či automat, odkud agent volá a ihned se mu zobrazí okruh dalších telefonních přístrojů v dostupnosti. Vybere jednu a pomocí šifrovaného vstupu předá informaci agentovi. Ten se vydá na dané místo a čeká, až automat zazvoní. Zvedne telefon a vyslechne opět šifrované instrukce již k danému úkolu, například „Podélná 82, 18. dubna ve 23:00, bude tam horko, tři lahve piva je nutné vzít sebou, stavíme přes ten potok lávku, vem si montérky“ a agent si to přeloží jako: „Příčná ulice 28, 13. září v 11:00. použiješ střelnou zbraň, cíl musí být zlikvidován a pojištěn třemi ranami. Instrukce a vybavení je ve schránce pod mostem v Hostivaři.“

Komunikaci přes mrtvé schránky jsme si vysvětlili minule. Chci jen upozornit, že agent náhodně kontroluje všechny svoje mrtvé schránky v určitých časových intervalech. Jakmile objeví v některé z nich nové instrukce, okamžitě dle nich jedná. Ale je samozřejmé, že se do mrtvých schránek nedávají úkoly, které spěchají nebo které nesnesou odkladu. Takto se předávají úkoly, které jsou předem a dlouhodobě připravovány a na které se může agent v klidu připravit – třeba musí cíl delší dobu sledovat, zjišťovat zvyky, plánovat místo a čas útoku a několik únikových tras.

Celá instruktáž trvala asi dvě hodiny. Pak jsem dostal složku s kódy s upozorněním, že je nutné si tyto kódy zapamatovat. Na to jsem dostal další hodinu. Kódů bylo celkem kolem šedesáti, to ani tak problém nebyl a navíc ke každému okruhu kódů byly mnemotechnické pomůcky, které usnadňovaly zapamatování. Pro běžně inteligentního člověka to nebyl nesplnitelný úkol. Takže jsem se začal šprtat a po hodině mě oba začali zkoušet. Několikrát jsem zaváhal, ale jemným postrčením z jejich strany jsem se nakonec osvědčil i v tomto. Potom jsme zaplatili a šli ven do ulic.

Už byla noc. Šli jsme volným krokem a cestou mě oba důstojníci znovu a znovu zkoušeli ze všeho, co jsme probrali ve vinárně, až jsme došli k volné telefonní budce. Nikde nikdo a mladší mi předal na kousku papíru telefonní číslo a podal mi minci. Vhodil jsem minci do automatu a vytočil číslo. Telefon vyzváněl neskutečně dlouho, pak to cvaklo a na druhém konci se ozvalo: „Vé Ef Indepedence es er ó, stálá služba, s čím vám mohu pomoci?“ Byl jsem zaskočen…

„Řekni, že máš problém se sítí a že nefunguje připojení“ pošeptal mi starší důstojník. Takže jsem to opakoval.

„Bohužel pane, moc se omlouvám, teď máme všechny techniky pryč, ale pozítří v úterý 26. června v 8:30 vám tam někoho pošlu. Pro všechny případy si napište číslo na technika a adresu. 265 013 752, Křižácká ulice 16.“ a zavěsil…

„Zopakuj mi, co jsi dostal za odpověď,“ řekl mi důstojník. A vysvětlil mi, že je úplně jedno, co si vymyslím za legendu, když se mě ten důstojník na druhém konci linky představí…

Když jsem mu přesně řekl, co mi odpověděl chlap na druhém telefonu, tak mě důstojník vyzval, ať mu popíšu, co a kdy mám udělat. Chvíli jsem přemýšlel, dedukoval a kombinoval než jsem mu odpověděl…

„6. července, půl deváté večer, Husitská ulice 61, volat číslo 257 310 562.“

„Bravo!“ zvolal ten mladší. „Takže máš úkol.“

A s tímhle se se mnou rozloučili. Já měl před sebou první tajnou akci. Vůbec jsem netušil, co to bude a modlil jsem se, abych si pamatoval vše, co jsem se dosud v téhle branži naučil. Věděl jsem, že to bude akce na moje vyzkoušení, osvědčení, jakási maturita u tajné služby, kdy dostanu instrukce a musím splnit úkol bez vyptávání, váhání a hlavně přesně, jak se očekává.

Stal jsem se tajným agentem!

"Moje práce není probudit ovce, ale shromáždit vlky!"
Příspěvek vytvořen 116

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek