Rok s covidem a s vládou odborníků

Přečteno: 781

Dneska se po dvacáté tak nějak rozvolňujeme a nerozvolňujeme. Virus totiž nespolupracuje, nechová se podle předpokladů vlády odborníků a jejich nařízení stále ignoruje. Asi je čas na malou bilanci.

S krátkýma přestávkama jsme zavření doma už déle než rok. Ten stav plyne především z faktu, že není kam jít. Hospody, hotely, krámy, školy, holiči, divadla, hřiště a v podstatě i hranice jsou zavřené. Nesmíme se družit, nesmíme v podstatě dělat nic z toho, co povyšuje člověka nad opici. Kromě práce. Tu nám nechali. Pásy se nesmí zastavit, protože korporace by se zlobily. Což nechceme.

Takže už dýl než rok žijeme pouze v modu do roboty, nakoupit Babišovo gumový rohlíky v Kauflandu, a rovnou domů. A taky v modu „vydržte ještě čtrnáct dní.“ Ten je úplně nejlepší. Musíme se furt šťourat v nose, dusit se sami na prázdné ulici v respirátoru, doktoři diagnostikujou rakovinu po mailu a pokud nejste pozitivní a nejlépe již trochu namodralý, do špitálu se už rok neprobojujete ani s infarktem. Musíte počkat, bojuje se s kovidem.

Už skoro rok v kuse si nemůžem normálně koupit nový boty, prádlo, kalhoty nebo sprchovou baterii, nechat se ostříhat, zacvičit si a nemůžem si potom dát pivko. Zato musíme vysvětlovat přitroublým policajtům kam jdu nebo jedu a proč, a proč nemám v liduprázdném parku roušku. Paráda.

Pro ty, co už to nezažili: takhle nějak to fungovalo za bolševika. Jen to bylo trošku volnější. Stát vás ale podobně bedlivě hlídal, byť z jiných důvodů. Abyste neporušovali pravidla a vládní nařízení. Která působila dojmem, že je vymýšlí okolo půl páté ráno úplně ožralí ti největší dementi jaké se ve straně podařilo najít. Policajti  místo hledání zlodějů hlavně buzerovali a pacifikovali nespokojence. Nikam jste nemohli, nic se nedalo koupit, všechno jste museli shánět či provozovat ilegálně v šedé zóně. S jedinou výjimkou. Hospody si nikdy nedovolil zavřít ani bolševik. A na „vládní nařízení“ většina z nás taky zvysoka prděla. Protože byla prostě nesmyslně blbá. Naučili jsme se s nimi taky nějak žít, ale to neznamená, že jsme se s nimi ztotožnili.

Rok se po nás chce, abychom „ještě chvíli vydrželi“ v tom jejich lágru s hadrem na hubě, který se tak báječně snadno spravuje, že „opatření zabírají.“ A furt nic. Pokaždý, když se blíží nějaká naděje tak se „zhorší čísla,“ nebo se objeví nová mutace. Nebo nový ministr, zpravidla o řád či dva horší, než ten předchozí debil. A jedem zase od začátku.

Jako třeba teď. Pátek: „Rozvolňujeme! Od pondělka můžete sportovat a setkávat se ve dvaceti lidech!“ Sobota: „A nebo radši ne. Fotbal jen ve dvou, domácí oslavy narozenin taky a pouze s rouškou.

Asi už nemám slov. Takhle se s trochou štěstí dá snad řídit řetízkový kolotoč, pokud tedy nebazírujete na ziskovosti protože materiální stránka života je vám lhostejná, ale určitě ne firma. A už vůbec ne stát.

Děti nebyly skoro rok ve škole, proboha, už tak jsou čím dál tím blbější, tohle bude mít prostě děsivé následky. Pokud to tedy nebylo cílem. A teď nám budou místo učení rotovat.

Vláda si taky na „boj s pandemií“ půjčila hromadu peněz, který budeme muset splatit my všichni a společně s těmi, který nám přímo sebrala, je vesele rozhazuje. Většinou z oken a zbytek splachuje do hajzlu, jak zjistila nedávná kontrola. Nevyhnutelným důsledkem této komplexní „péče řádného hospodáře“ bude, že po době rozhazování peněz uhelkou na vyvolené přijde čas jejich masivního zpětného tahání z kapes jednoho každého z nás nevyvolených. Už teď se těšte.

Můj celkový dojem je po tom roce takový, že tam, kde jsme teď, bychom zhruba byli i v případě, že by vláda neudělala nic z toho, co udělala. Nevyhlásila plošné stanné právo, nezařízla plošně živnostníky a všechny nás bez rozdílu nezavřela do domácího vězení s náhubkem, co jsme si nejdřív museli sami vyrobit.

Například v Bělorusku neudělal zlý Lukašenko prakticky nic a jako prevenci doporučil vodku a jízdu na traktoru. Podle rétoriky české vlády by tedy museli vymřít. A přesto mají „čísla“ mnohem lepší než my. Zajímavé.

Ještěže nechybí zábavné momenty. Třeba sjezd ČSSD. Protože to Hamáček podle spolustraníků dělal všechno od roku 2017 výborně, byl znovu s převahou zvolen do čela strany. No, nevím. Já bych někoho, kdo to ze třinácti procent předvolebních preferencí dotáhl na tři a během posledního roku se choval a mluvil jako kříženec fašistického trotla s mimořádně neschopným orientálním bazarníkem, pravděpodobně už za předsedu nechtěl. Asi proto nejsem v ČSSD.

A tenhle spolek komiků, jehož dominantními rysy boje „s covidem“ byly buzerace, chaos, šlendrián, turecké hospodářství, reálný socialismus a opravdu ultimátní mimóznost, teď rozjel předvolební kampaň s ústředním heslem: „Víme, co po covidu.“

Budu se smát asi až do voleb. Jestli se po nich bude smát i ČSSD silně pochybuji.

Autor: Lu Lina, dne: 12.4.2021

"Moje práce není probudit ovce, ale shromáždit vlky!"
Příspěvek vytvořen 78

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek